Podnikatelé si své smluvní vztahy mohou nejsnadněji upravit skrze obchodní podmínky. Obchodní podmínky se dále inkorporují (tedy začleňují) do smluvního závazku a stávají se součástí uzavřené smlouvy. Pro správnou inkorporaci je potřeba, aby bylo na obchodní podmínky odkázáno a byly připojeny k nabídce (před uzavřením smlouvy) nebo byly stranám známy. Co si však nelze ujednat v obchodních podmínkách? A co si nelze ve spotřebitelských vztazích ujednat ani v samotné smlouvě?
Vždy platí, že pokud podnikatel tvrdí, že druhá strana znění obchodních podmínek znala, musí takovou skutečnost prokázat. U spotřebitelských vztahů je navíc samotná inkorporace obchodních podmínek náročnější a důležitější body je vhodné přepsat přímo do smlouvy. V případě, že by byl obsah smlouvy v rozporu s ujednáními v obchodních podmínkách, platí jednoduché pravidlo – má přednost smlouva.
Překvapivá ujednání
Všichni kupující jsou chráněni před tzv. překvapivými ujednáními v obchodních podmínkách. Jedná se o takové podmínky, které druhá strana nemohla rozumně očekávat. Taková ujednání v obchodních podmínkách nejsou účinná. Překvapivost ujednání se posuzuje podle jeho obsahu i způsobu jeho vyjádření.
Dále platí, že je-li obsah smlouvy nejasný a lze jej vyložit více způsoby, použije se takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější. Ke všem ujednáním, která se odchylují od ochranných ustanovení zákona v neprospěch spotřebitele se ze zákona nepřihlíží. To platí i pro zákonem zakotvená práva, kterých se spotřebitel vzdal.
Blacklist zakázaných ujednání
Při přípravě smluv a obchodních podmínek si ohlídejte, zda spotřebiteli nestanovíte nepřiměřené povinnosti či nezkracujete jeho zákonem zakotvená práva. Taková ujednání zná zákon pod pojmem „zneužívající ujednání“. V ustanovení § 1814 odst. 1 občanského zákoníku nalezneme tzv. blacklist, který stanovuje, jaká ujednání jsou zneužívající.
Jsou jimi například ujednání, která vylučují nebo omezují spotřebitelova práva
na náhradu újmy,
z vadného plnění [např. podmínění reklamace doložením účtenky, zkrácení doby pro uplatnění práv z vadného plnění (často stále nazývané jako „záruka“)],
ujednání, která dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran, nebo umožňují podnikateli zvýšit cenu, aniž by měl spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy při podstatném zvýšení ceny a další.
Greylist pochybných ujednání
V odstavci druhém stejného ustanovení poté nalezneme tzv. greylist, který zakotvuje ujednání, která se považují za zneužívající, pokud podnikatel neprokáže, že tomu tak není (forma tzv. vyvratitelné domněnky).
Takovým ujednáním je např. odložení určení ceny až na dobu plnění, čímž podnikatel nesplní informační povinnost o ceně, nebo zakládání práva podnikateli vypovědět závazek bez důvodu hodného zvláštního zřetele bez přiměřené výpovědní doby.
Jiná ujednání
I pokud ujednání nenalezneme výslovně ve zmíněných ustanoveních zákona, může naplnit definici zneužívajícího ujednání podle generální klauzule (obecného pravidla). Obecně je za zneužívající považováno jakékoli ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To, zda je ujednání zneužívající se posuzuje vzhledem k povaze předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy. Zřetel se bere také na ujednání v jiné smlouvě, pokud se zneužívajícím ujednáním souvisí.
Z naší praxe
V naší praxi se relativně často setkáváme například s následujícími situacemi:
Spotřebitelé zakoupí zboží na internetových stránkách, které vzbuzují dojem, že se jedná o internetového prodejce. Zpravidla při řešení problému (reklamace zboží, odstoupení od smlouvy apod.) se spotřebitelé dozví, že provozovatel stránek je pouhým zprostředkovatelem prodeje. Provozovatel webu však spotřebitele na tuto skutečnost neupozornil jinak než v obchodních podmínkách.
V popsané situaci takovou informaci v obchodních podmínkách považujeme za překvapivé, tedy neúčinné ujednání. Podnikatel má tedy stejné povinnosti jako by byl přímo prodávajícím.
Spotřebitel zakoupí konkrétní zboží za určitou cenu – většinou v zajímavé slevové akci. Prodávajícím je následně objednávka stornována s odkazem na obchodní podmínky. Ty totiž stanoví, že prodávající svým sortimentem v internetovém obchodě nečiní nabídku potenciálním zákazníkům, kterou by mohli jednoduše přijmout a tím uzavřít kupní smlouvu. Naopak je to spotřebitel, kdo podává nabídku k uzavření smlouvy a je na podnikateli, aby ji podle svého uvážení přijal.
Kontraktační proces ve vztahu mezi podnikatelem a spotřebitelem z našeho pohledu není možné tímto způsobem obrátit. Je-li zboží dostatečně určeno včetně ceny, nemůže být pochyb o tom, že jde ze strany podnikatele o nabídku a k uzavření smlouvy dojde již přijetím této nabídky ze strany spotřebitele.