Právo odstoupit od smlouvy uzavřené nejen na internetu do 14 dnů od jejího uzavření již vstoupilo do běžného povědomí. Podnikatel má také povinnost spotřebitele o tomto právu řádně poučit. Pokud tak neučiní, lhůta pro odstoupení od smlouvy se může protáhnout až o jeden rok.
Podle nedávného rozsudku Soudního dvora Evropské unie se však pro podnikatele nemusí jednat o jediný nepříznivý následek porušení informační povinnosti. V určitých případech totiž za již poskytnutou službu nemusí dostat zaplaceno.
Čeho se případ týkal?
Soudní dvůr Evropské unie se zabýval případem, kdy německý spotřebitel uzavřel ústní smlouvu s podnikatelem mimo jeho obchodní prostory, na jejímž základě měl od podnikatele obdržet služby spočívající v rekonstrukci elektroinstalace ve svém domě. Podnikatel domluvenou službu dodal a domáhal se zaplacení vystavené faktury. Spotřebitel fakturu neuhradil a namísto toho odstoupil od smlouvy. Argumentoval přitom tím, že pokud podnikatel splnil svůj závazek ze smlouvy dříve, než uplynula lhůta pro odstoupení od smlouvy, jdou vynaložené náklady k jeho tíži. Soudní dvůr EU dal v nedávném rozhodnutí spotřebiteli nakonec za pravdu.
Jaké jsou podmínky?
Z rozsudku by se mohlo zdát, že spotřebiteli poněkud nespravedlivě dává možnost vyhnout se placení za dodané služby, k tomuto závěru je však potřeba hned několika pochybení na straně podnikatele. Kdy tedy nastane případ, že spotřebitel může těžit z poskytnuté služby, aniž by ji musel podnikateli zaplatit? (i) Především se musí jednat o smlouvu o poskytování služeb. Dále podnikatel (ii) neinformuje spotřebitele o jeho právu odstoupit od smlouvy, (iii) začne s plněním služby nebo ji dodá ve svém celku ještě předtím, než uplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy, (iv) aniž by si to spotřebitel výslovně vyžádal a (v) spotřebitel od smlouvy ve stanovené lhůtě odstoupí.
Zkrátka v případě, že podnikatel začne s poskytováním služby ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení, aniž by si to spotřebitel sám vyžádal, riskuje, že spotřebitel od smlouvy odstoupí, čímž budou zmařeny náklady, které již vynaložil. Pokud podnikatel nesplnil svoji povinnost informovat o právu odstoupit od smlouvy, prodlužuje se navíc čtrnáctidenní lhůta až o jeden rok, čímž podnikatel dává spotřebiteli vcelku velkorysý prostor pro uplatnění tohoto práva, a tedy možnost, jak získat službu bez placení. Podnikatel může své pochybení napravit a spotřebitele poučit dodatečně, v takovém případě činí lhůta pro odstoupení 14 dnů od okamžiku, kdy podnikatel spotřebitele řádně poučil.
Jsou závěry soudu použitelné na případy českých spotřebitelů?
Ačkoliv se spor týkal německého spotřebitele, práva spotřebitelů zaměřená na jejich informovanost při uzavírání smluv, stejně jako právo odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem či mimo obchodní prostory, jsou plně harmonizována evropskými předpisy. Podnikatelé se tedy musí připravit na skutečnost, že závěry soudu mohou argumentovat i čeští spotřebitelé.