Není záruka, jako záruka. Ze zákona mají spotřebitelé práva z vadného plnění. Tato práva často bývají nepřesně souhrnně označována jako záruka. Záruka je však dobrovolný závazek nad rámec zákona. Zákonná práva z vadného plnění a smluvní záruka mohou mít společné rysy, v mnohém se ale liší. Víte, o jaké rozdíly se jedná a jaké máte povinnosti?
Zákonná práva z vadného plnění
Spotřebiteli vždy náleží práva z vadného plnění, která mu vyplývají přímo ze zákona a jsou uplatňována skrze reklamaci. Dle zákona může spotřebitel vytknout vadu, která se na věci projeví v době dvou let od převzetí. Může se tedy jednat o vadu, která se projeví až později (například vadu materiálu), ale její „zárodek” již musí být přítomen při převzetí. Jsou-li splněny především tyto podmínky, máte povinnost reklamaci přijmout a vyřídit ji ve lhůtě 30 dnů. Spotřebitel může při uplatnění reklamace v zásadě vybírat mezi opravou a dodáním nové věci a za určitých okolností (například je-li vada podstatná) také odstoupit od smlouvy nebo požadovat slevu z kupní ceny. Případné zamítnutí reklamace přitom musí být řádně a písemně odůvodněno. Pamatujte navíc, že zamítnout reklamaci lze pouze ze zákonných důvodů, třeba v případě, kdy se nejedná o vadu, ale běžné opotřebení. Reklamuje-li spotřebitel zboží v prvním roce od převzetí, tak případné zamítnutí reklamace musí být odůvodněno dokonce odborně. V prvním roce od převzetí totiž platí takzvaná domněnka vadnosti, což znamená, že se věc považuje za vadnou a její bezvadnost tak musí prokázat prodejce.
Smluvní záruka neboli záruka za jakost
Poskytnutím smluvní záruky neboli záruky za jakost se podnikatel zavazuje, že si věc po určitou dobu při obvyklém užívání uchová určité vlastnosti, konkrétně svoji funkčnost a výkonnost.
Ačkoliv je zažitou zvyklostí, že se o právech z vad mluví jako o “záruce”, podnikatel se vystavuje riziku, že se v důsledku nepřesného vyjádření omylem zaváže k poskytnutí smluvní záruky. Ta je sice výhodnější pro spotřebitele, pro podnikatele ale může představovat náklady navíc. Podle zákona totiž záruka za jakost vznikne i prohlášením učiněným například v reklamě před uzavřením kupní smlouvy. A pokud je toto prohlášení v reklamě svými podmínkami pro spotřebitele příznivější, má přednost před jinými prohlášeními o záruce, která podnikatel učinil.
Pro to, aby smluvní záruka platila a podnikatele zavazovala, stačí prohlášení v reklamě či v prodejně, nebo také uvedení záruční doby či doby použitelnosti na obalu produktu. Smluvní záruka stanovená prohlášením v reklamě se bude na zboží vztahovat, pokud byla daná reklama dostupná nejpozději v okamžiku uzavření smlouvy. Obsah smluvní záruky pak může být podrobně upraven ve smlouvě, smluvních podmínkách či jiném dokumentu, na který je ve smlouvě odkázáno. Nastavení podmínek smluvní záruky je velmi variabilní. Specifikovány mohou být např. vlastnosti, které si má věc uchovat, délka trvání záruční doby nebo způsob vyřízení vady. Na rozdíl od vyřizování reklamace u zákonných práv z vadného plnění není v zákoně stanovena žádná lhůta, ve které musí podnikatel vyřídit nároky spotřebitelů ze smluvní záruky, tuto lhůtu na vyřízení je tak vhodné specifikovat v podmínkách záruky.
Podnikatel má také povinnost spotřebiteli vydat záruční list. Musí tak učinit nejpozději při převzetí věci spotřebitelem. Jedná se o doklad obsahující označení věci, obsah a podmínky záruky, postup k uplatnění práv ze záruky a jméno a adresu podnikatele. Také musí obsahovat upozornění, že spotřebitel vedle smluvní záruky disponuje také zákonným právem z vady, které je bezplatné a není smluvní zárukou dotčeno. Za nevydání záručního listu hrozí podnikateli pokuta, nemá však vliv na platnost záruky.
Zákonná práva z vad tedy lze chápat jako minimální, zaručená práva, kterými se spotřebitel může domáhat nápravy. Smluvní záruka, v zákoně označovaná jako záruka za jakost, pak představuje doplňkové rozšíření, které může poskytovat delší dobu ochrany, vztahovat se na odlišné vady nebo poskytovat jiné způsoby nápravy. Smluvní zárukou také nelze zákonná práva z vady nahradit či omezit. I zde však platí, že spotřebitel nemá práva ze záruky, pokud po zakoupení vadu způsobila vnější událost, která není specifikovaná v podmínkách záruky, např. spotřebitel sám.