V obchodě bývají zpravidla dvě smluvní strany – prodávající a kupující. Za prodej je bezpochyby odpovědný obchodník, smlouva a zákon však mohou povolávat i další osoby.
Odpovědnost může převzít servis
Povinnosti z odpovědnosti za vady můžete přenést na značkový nebo záruční servis. Pokud ho uvedete v záručním listu nebo v poučení o právech z vad, může spotřebitel zboží reklamovat i tam. Nabízet tuto možnost však není vaše povinnost, stejně jako povinností spotřebitele není reklamovat pouze v servisu. Jste-li ke spotřebiteli blíže, nikdo jej nemůže nutit, aby jezdil do záručního servisu.
Kupující si také musí dát pozor na to, že nákup výrobku určité značky nemusí automaticky znamenat, že se s reklamací lze obrátit na jakýkoliv její servis. Zejména spotřebitelé, kteří mají ze zahraničí neoficiálně dovezenou elektroniku, často narážejí na to, že jim značkové servisy odmítají reklamace přijímat. Servisy se totiž právem odkazují na podmínky záruky v zemi, pro kterou je výrobek určen.
Povinnosti může plnit i výrobce
Svou část odpovědnosti nese i výrobce. Vztahuje se na něj totiž odpovědnost za škodu, kterou způsobí výrobek. Přesáhne-li tato škoda 500 eur, zaplatit ji spotřebiteli musí právě výrobce nebo distributor. Tyto subjekty jsou navíc povinně proti škodě pojištěné, takže při řešení problému bývají k zákazníkům solventní. Nadstandardně může výrobce poskytovat záruku a opravovat či servisovat své výrobky.
Po jakou dobu odpovídáte?
Doba, ve které lze uplatnit nárok vůči prodávajícímu, záleží na tom, jaký konkrétní požadavek spotřebitel má. Za funkčnost a kvalitu výrobku se ze zákona odpovídá dva roky, smlouva či jiná informace o záruce však může tuto dobu prodloužit libovolně, klidně doživotně. Vaše odpovědnost nastává od uzavření smlouvy. Většinou spotřebitele ale zajímá datum předání, od kterého běží doba k uplatňování reklamací. Samozřejmě také ručíte za to, že dodáváte bezvadné zboží.
Uplatnění nároku ze škody, za kterou je odpovědný prodejce nebo jiná osoba, je také časově omezeno. Obecně tato doba trvá tři roky a běží od okamžiku, kdy se o škodě spotřebitel dozvěděl. I tuto délku si lze ve smlouvě upravit jinak, než stanoví zákon. Taková úprava ale nesmí znevýhodňovat spotřebitele. Velkou komplikací celé situace je ovšem to, že občanský zákoník obsahuje řadu zvláštních ustanovení, která různé situace upravují odlišně.
Spotřebitelé si svá práva nenechají odpírat
První věcí, se kterou se zákazník při koupi zboží setká, jsou předsmluvní informace. Pokud od vás před prodejem spotřebitel nedostane přesné informace k výrobku, mohou na něm vzniknout obecné škody, a to jen z toho důvodu, že spotřebitel výrobek používá v souladu s nesprávně podanými informacemi. Je potřeba zdůraznit, že za všechny údaje na výrobku, jeho správné označení a za návod odpovídáte vy jako prodejce, a to bez ohledu na to, zda potřebné informace dodal výrobce, nebo ne.
Při prodeji zboží v obchodě je rovněž důležitá vaše odpovědnost za vady výrobku. První skupinou odpovědnosti je takzvaná jakost při převzetí. Podle tohoto požadavku prodávající odpovídá za to, že věc nemá při převzetí vady, hodí se k účelu, ke kterému se taková věc obvykle používá, a vyhovuje právním předpisům. Zákon říká, že každá vada, která se projeví v prvním půlroce od převzetí, na zboží byla v době prodeje, pokud se neprokáže opak. Jestliže tedy neprokážete, že vada na zboží při koupi nebyla, musíte reklamaci uznat.
Kupující má na reklamaci 24 měsíců, po které prodejce ručí za to, že se na věci nevyskytne vada. Občanský zákoník sice u tohoto druhého typu odpovědnosti nepoužívá pojmu zákonná záruka, ale 24měsíční odpovědnost je prakticky to samé.
Poslední typ odpovědnosti za vadu je odpovědnost ze záruky, tedy váš dobrovolný závazek, že věc si po určitou dobu udrží svoje vlastnosti a bude způsobilá k použití. Přesný obsah vzájemných práv a povinností většinou stanoví smlouva či záruční list. Zavázat se k záruce je ale možné i pouhou informací na obalu výrobku.
Opomíjenou povinností obchodníků je odpovědnost za škodu, která je způsobena vadou výrobku. Je podstatné si uvědomit, že výrobkem není jen hmotná věc, jak by si ji řada z nás dozajista představovala, ale třeba i elektrická energie. Primárně za škodu odpovídá ten, kdo věc vyrobil, vytěžil či vypěstoval, společně s tím, kdo ji označil svou značkou či logem, případně dodavatel, nesdělí-li, kdo je výrobcem. Vada výrobku pak spočívá v jeho nebezpečnosti oproti očekáváním. Škodu, která je nižší hodnoty než 500 eur, byť ji způsobí vadný výrobek, hradí prodejce podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu.