Novela spotřebitelského práva nám kromě jiného zásadně upravila proces uplatňování práv z vadného plnění, tedy reklamací. Co je možné považovat za vadu, do kdy je nutné reklamovat nebo kdo existenci vady na zboží prokazuje? Zpracovali jsme pro vás základní pravidla stanovená zákonem.
Na co se reklamace (ne)vztahuje?
Speciální pravidla pro spotřebitelskou koupi se vztahují na věci hmotné movité. Tyto by měly odpovídat nejen vlastnostem ujednaným ve smlouvě, ale také popisu, vzorku, předloze a deklarovaným vlastnostem, jako jsou množství, jakosti, funkčnosti, kompatibilitě či interoperabilitě. Věc nadto musí být vhodná pro sjednaný účel. Pozor! Jako prodávající odpovídáte i za ty vlastnosti, které na daném zboží deklaruje také jiná osoba v témže smluvním řetězci, ledaže prokážete, že jste si takového prohlášení nemohli být vědomi nebo to na rozhodnutí o koupi nemohlo mít vliv.
Nutné je myslet také na to, že vadou je i nedodání potřebného příslušenství nebo pokynů k použití, včetně návodu k montáži nebo instalaci. Pokud tedy instalaci zákazníkovi nezajišťujete sami, pak mu musíte poskytnout potřebný návod.
Na to navazuje také povinnost případnou montáž či instalaci provést správně. Prodávající totiž odpovídá kupujícímu také za vadu způsobenou nesprávnou montáží nebo instalací, pokud ji podle smlouvy provedl sám nebo nebo na svou odpovědnost. Ovšem i v případě, že byla montáž nebo instalace provedena kupujícím, bude za její nesprávné provedení prodávající odpovídat, pokud vada nastala v důsledku nedostatku v návodu, který prodávající kupujícímu poskytl.
Naopak reklamovat kupující nemůže vadu, kterou si způsobil sám. Může to být např. mechanické poškození. Stejně tak není vadou opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, pokud se jedná o míru odpovídající běžnému opotřebení za danou dobu na daném typu zboží.
Také v případě koupě použitého zboží nelze toto zboží reklamovat z důvodu opotřebení, které odpovídá míře jeho předchozího používání.
Do kdy může spotřebitel vadu reklamovat?
Kupující může reklamovat pouze vadu, která se na zboží projevila v době dvou let od jeho převzetí. V případě použitého zboží je možné tuto dobu zkrátit, a to maximálně na jeden rok. Zákon ovšem nestanovuje povinnost takovou vadu vytknout bez zbytečného odkladu. Nelze tedy zamítnout reklamaci z toho důvodu, že si spotřebitel zboží včas nezkontroloval a nereklamoval pak v určitém termínu. Reklamaci nelze povinností okamžitého překontrolování věci podmínit. To by bylo omezením práva z vadného plnění a jako takovému by se k tomuto požadavku nepřihlíželo.
Na vytknutí vady spotřebitelem se pak použije obecná promlčecí lhůta, která činí tři roky. Na zahájení reklamačního procesu má tedy spotřebitel od zjištění vady celé tři roky.
A kdo vadu prokáže?
Ačkoli se vada má projevit do dvou let od převzetí zboží a spotřebitel od jejího zjištění má tři roky na to, aby ji reklamoval, je nutné prokázat, že vada byla na zboží již při převzetí zboží. Zákon tedy stanovuje, že reklamovat lze pouze něco, co se na věci nacházelo již při jejím převzetí, ačkoli se to projevilo později. Příkladem může být nekvalitní materiál, který se z důvodu špatné jakosti začne po roce loupat.
To, kdo bude existenci vady prokazovat, nám stanoví tzv. domněnka vadnosti. Zákon říká, že projeví-li se vada v průběhu jednoho roku od převzetí, má se za to, že věc byla vadná již při převzetí, ledaže to povaha věci nebo vady vylučuje. Tato domněnka vadnosti nám tedy břemeno prokazování vady poměrně rozděluje mezi kupujícího a prodávajícího. V prvním roce od převzetí zboží bude existenci vady, resp. její neexistenci, prokazovat prodávající. Naopak ve druhém roce, tedy bude-li reklamační proces zahájen později než v prvních dvanácti měsících, je prokazování existence vady na kupujícím, který vadu reklamuje.
Pozor, prokazování existence vady na zboží při jeho převzetí nelze zaměňovat za prokazování jejího projevení. To, že se vada projevila v prvních dvou letech od převzetí, musí vždy prokázat kupující, a to i v případě, že se rozhodne reklamaci zahájit až později.